Unix, má Láska

Úvod

Unix lze charakterizovat jako víceuživatelský operační systém obecného použití, pracující v režimu sdílení zdrojů.

Jedná se o operační systém, který dosáhl ve světě za dobu své již téměř čtyřicetileté existence značného rozšíření na různých typech výpočetních systémů. Jeho masové nasazení a využití představuje do značné míry revoluci v celé historii programového vybavení.

Základní příčinu, značného rozšíření a popularity tohoto operačního systému, nelze spatřovat pouze v jeho přenositelnosti na různé typy technických prostředků. Unix lze implementovat ve zcela rozdílném technickém prostředí, na různých typech počítačů se zcela rozdílnou architekturou i instrukční sadou.

Unix je naprogramován ve vyšším programovacím jazyku (C) a pouze okolo deseti procent je hardwarově závislých (asembler).

Uživatel, ať již na úrovni osobního počítače, či superpočítače, získává shodné nebo značně obdobné programy (včetně systémových).

V neposlední řadě lze příčinu značné popularity Unixu spatřovat ve vlastnostech systému jako takového, zejména v jeho jednoduchosti osvojení, uživatelské „průzračnosti“, v rozsáhlém vývojovém prostředí, široké podpoře zpracování textových souborů a v řadě efektivních vlastností systému.

Úplný přehled historie Unixu, jeho verzí a derivátů by přesáhl rozumný rozsah příspěvku. Zaměříme se tudíž pouze na některé otázky jeho vývoje.

Operační systém UNIX, verze první, vznikla na přelomu šedesátých sedmdesátých let ve firmě AT&T pro počítače řady PDP.

V průběhu sedmdesátých let byl systém průběžně zdokonalován (podpora více procesorů, přepsání do jazyka C a další), až v roce 1979 získal konečnou podobu ve verzi sedmé, určené pro šestnáctibitové počítače a třicetidvoubitové počítače VAX.

Průběžné výsledky řešení v 70. letech byly nejen interně využívány firmou Bell, ale výsledný kód byl bezplatně předáván univerzitám. Tato skutečnost se později odrazila ve vzniku univerzitní větve Unixu, která nesla označení Berkeley Unix (BSD) a obsahovala řadu doplňků a zdokonalení původního systému. Za hlavní z nich je možné pokládat úsporu paměti, rozšíření o nástroje virtuálního programování, výrazné zrychlení diskových operací, vytvoření nových programů (ex, vi, cshell, …)

Systém BSD je dnes značně rozšířen na čtyřiašedesátibitových serverech. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dochází ke zvratu ve vývoji operačního systému Unix. Hlavní příčinu lze spatřovat ve změně způsobu distribuce tohoto systému. Společnost AT&T zahájila distribuci systému UNIX na komerční bázi.

Bližší informace:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Unix

Volně upraveno dle knihy Operační systémy typu Unix, Václav Houser a kol., Kancelářské stroje, Praha 1989)

Komentáře

Aidamos odpověděl -

Já jenom doufám, že tu dotyčný nehodlá postupně zveřejnit (přepsat) tu knihu celou...

rtep.kivals odpověděl -

Slovutní guru operačních systémů!

Omlouvám se, že jsem urazil Váš vysoký intelekt (IQ > 6000, viz Červený trpaslík).

Ale domnívám se, že článek nebyl primárně zamýšlen Vám, filosofům a majitelům Universa. Mým cílem bylo Unix představit studentům mateřské školky, kteří šťastným omylem navštíví tyto stránky a přitom nevymýšlet kolo.

Za překlep se omlouvám; začnu používat kontextový syntaktickosémantický parser Všehomíra, implantovaný v českém jazyku.

man_100 odpověděl -

No - takto jsem si to pokračování nepředstavoval. Po prvním příspěvku jsem vám fandil, teď musím konstatovat, že kurz psaní všemi deseti můžete dělat i bez publicity.

--
Vyskytnou-li se u Vás po přečtení mého příspěvku nežádoucí příznaky (na př. třes rukou, žaludeční nevolnost, nespavost) ihned opusťte tento web!