Instalace OpenSUSE 10.3 na noteboocích IBM/Lenovo ThinkPad

Systém jsem instaloval na noteboocích IBM/Lenovo ThinkPad T60 (Core2Duo T7200, ATI mRadeon X1400, 2GB RAM, 120 GB HDD, LCD 1400 x 1050, WiFi Intel 3945), dále ThinkPad R60 (v podstatě stejná konfigurace) a ThinkPad R61 (Core2Duo T7100, nVidia Quadro NVS140, Intel 4965, LCD 1680 x 1050) s novým chipsetem Santa Rosa.

Instalace byla ve všech případech v podstatě standardní a jednoduchá. Několikrát zmiňovaný nárůst rychlosti defaultního rozhraní pro balíčkovací systém libzypp je opravdu markantní a z kategorie „skoro nepoužitelné“ se přesunul do kategorie „v podstatě pohoda“. Z novinek kromě podstatně vyššího tempa instalace lze zmínit možnost, už před kopírováním souborů na disk, nastavit síťové parametry a stáhnout rovnou patřičné opravy (je to vhodné, mj. už protože se rovnou stáhne a nainstaluje novější verze jádra).

Při výběru balíčků v sekci software je vhodné přidat nástroje potřebné pro notebooky ThinkPad. Není třeba si s tím moc lámat hlavu, v YaSTu ve výběru SW stačí přepnout mód výběru balíčků na „Hledat“, zadat řetězec thinkpad a zaklikat vše, co zavání thinkpadem. Systém si s tím poradí.

Po instalaci a upgrade se v YaSTu zaklikají vhodné komunitní repozitáře, minimálně ATI pro (T60 a R60) popř. NVIDIA (pro R či T61), packman, VLC, openoffice, non-oss software (pokud nejste puristé), wine, mozilla. Po přidání repozitářů do seznamu instalačních zdrojů (opět nesrovnatelně rychlejší tempo, než v minulosti) stačí do systému naházet multimedia.

Stokrát opakované, ale pro nováčky znovu: se zapnutými repozitáři packman a VLC pustíme Správce software a v políčku „Hledat“ zadáme dvd. Z hromady baličků, co na nás vyskočí vybereme min.: libdvdcss, libdvdread, libdvdplay, libdvdnav. Můžeme doplnit o k9copy, devede atd. Stejným způsobem zadáme a zaškrtáme lame, ffmpeg, mad, w32codec, faad, faac, libtheora, k3bcodec, Mplayer. S tímto SW bychom měli být schopni přehrát víceméně všechno.

K dílčím problémům jednotlivých NTB:

T60: s kernelem 2.6.22 nefunguje u T60 intelácká síťová karta. Nepodaří se totiž korektně natáhnout jaderný modul e1000. Pravděpodobně na Vás vyskočí hláška typu: “Problem_with_e1000:_EEPROM_Checksum_is_not_valid“. Není to problém jen OpenSUSE, jde o chybku v BIOSu, kterou kernel řady 2.6.22 zbytečně moc prožívá. Řešení je snadné. Jednak by měl stačit update BIOSu ze stránek Lenova a stáhnout a pustit skript „vidalia-eeprom-mod-script“.

Druhá a rychlejší možnost je natáhnout modul e1000 s potřebnými parametry, ignorujícími chyby checksumu. Takže v konzoli jako root nejdříve vyhodit modul e1000 (pokud se natáhl, což ale není pravděpodobné):

modprobe -r e1000

a potom vložit modul s příslušnými parametry:

modprobe e1000 eeprom_bad_csum_allow=1

Pokud jste si BIOS svého ThinkPadu již dříve updatovali, s podobným problémem se setkat nemusíte.
Hotovo, viz. thinkwiki.org či strejda Google.

T60 a R60 – u některých typů displaye nemusí být korektně detekována velikost LCD. X serveru ani MPlayeru to kupodivu nijak nevadí, ale přehrávače na bázi Xine (Xine, Gxine, Kaffeine..) s tím mají problém a obraz deformují. Řešení je opět obludně prosté:
jako root zeditovat /ect/X11/xorg.conf

Takže su, heslo, vi nebo mc (např.) a editovat /etc/X11/xorg.conf – v sekci Monitor opravit rozměr monitoru. U 15“ verze je to zhruba 304 229. Nicméně vezměte si pravítko a svůj display si změřte sami a přesněji. Po restartu X serveru (nebojte se být drsní CTRL+ALT+BACKSPACE je stále nejrychlejší) už budou vaši filmový hrdinové vypadat lépe než v originále.

R61 – zde mi nefungoval suspend to RAM „od přírody“ a bylo třeba mu pomoci. Nakonec mi nejjednodušší přišla cesta nejmenšího odporu:

Po přihlášení se jako root editujeme soubor /usr/lib/pm-utils/defaults – do řádku S2RAM_OPTS doplníme volbu -f, tj. aby systém neřešil rozličné nesmysly a bez velkých řečí se uspal. Výsledný řádek /usr/lib/pm-utils/defaults má tedy tvar: S2RAM_OPTS=“-f“. Pokud se po probuzení náhodou neprobudí síťová karta (stalo se mi jednou, z několika pokusů) stačí nahodit pomocí # ifup eth0, popř. Network managerem. Vzhledem k tomu, že s Windows Vista má tento chipset problém vůbec se probudit (nemluvě o rychlosti celého systému), přijde mi toto jako momentálně nejspolehlivější možnost uspávání „Santa Rosy“.

Z nějakého důvodu u R61 jde zvuk defaultně do sluchátek a reproduktory jsou vypnuté. Stačí v Kmixu (ikonka repráčku vpravo dole, kliknout na „Směšovač“), v sekci Přepínače zakliknout reproduktory. Lze to samozřejmě nastavit i v alsamixeru.

Pro fungování Wi-Fi je potřeba mít při instalaci systému hardwareový přepínač v poloze on a v případě obou bezdrátových karet si instalace pustila vše potřebné. Tj. u T a R60 a karty Intel 3945 jde o moduly ipw3945 a ieee80211. U PCI Express karty řady R(T) 61 jde o moduly iwl4965 a mac80211. Fungovalo „out of the box“.

Hotkeys fungují u obou generací notebooků, u řady 61 se v X nedá nastavit kontrast. Je třeba zagooglit, popř. hupnout přes CTRL+ALT+F1 do konzole, nastavit funkčními tlačítky jas a ALT+F7 hupnout zpět.

Grafika – u T60 a R60 si vybereme ATI repozitář. Při instalaci např. multimedií si dáme vyhledat ATI, nebo fglrx a stáhneme driver a jaderný modul. Při zaškrtnutí driveru se zaškrtne i modul (popř. i naopak), takže není třeba něco složitého řešit. Modul musí odpovídat našemu jádru. To zjistíme např. z konzole příkazem # uname -r, popř. kliknutím na ikonku Můj počítač na ploše. Pravděpodobně budete mít nyní jádro -default. Po stažení ovladače stačí hupnout do konzole jako root, příkazem #init 3 se přepnout do nižšího levelu a v něm dát # sax2 -r V Saxu povolíme i dual head (aby fungoval třeba projektor) a hurá zpátky do X (init 5). Glxgears jsem měl kolem 1500 – 2000 FPS. Je samozřejmé, že tyto hodnoty mohou a budou silně kolísat podle verze ovladače. U ATI stále bohužel platí, že to není úplně to nejlepší...

U R61 vybereme repozitář nvidia a stáhneme balíčky X11-video-nvidiaG01 a nvidia-gfxG01-kmp-default (opět chodí spolu). A zase do init 3 a tentokrát #sax2 -r -m 0=nvidia. A šup zpět do X. Glxgears mezi 4000 – 4500 FPS. Tyto postupy nejsou jediné funkční a určitě najdete řadu dalších, funkčních a možná ještě lepších způsobů.

Celkově mám z OpenSUSE 10.3 dobrý pocit, systém citelně zrychlil, tak nějak tam vše funguje. Možná by stálo za úvahu, aby Software Updater, který se (defaultně) po startu pokouší zjišťovat aktuality zahlásil, že nyní nelze na chvilku pustit Správce software. V případě aktivace Správce software by nemuseli neustálé hlášky o stahování .xml souborů s informacemi o balíčcích skákat přes všechny aplikace do popředí, aby uživateli hrdě oznámili, že jdou stahovat soubor X z repozitáře Y. Ale to jsou detaily. Rozhodně už nevidím používání Smartu jako nutnost pro rozumné soužití s OpenSUSE. Vše zlé z 10.1 budiž zapomenuto.