Sbohem a šáteček

Vážení přátelé a kolegové. Je to tu. Končím s openSUSE. Odcházím tam, kam již před drahným časem zmizel jeden ze zde nejaktivnějších uživatelů Ilfirin, a to k Ubuntu. Co mě k tomu vedlo? Nebojte se, nezmizím jak pára nad hrncem bez toho, abych se s vámi nepodělil o své důvody.

Distribuci openSUSE jsem používal od konce roku 2006, tedy od verze 10.2. Předtím jsem používal jen velmi krátce Mandrivu 2006. Pár let jsem strávil s KDE 3.5 a poté i s KDE 4. Začal jsem s KDE 4.1, protože první verze 4.0 byla nepoužitelná. Postupně jsem sledoval, jak se KDE 4 vyvíjí, zlepšuje se, a jak se zvyšuje jeho stabilita. Celou dobu jsem ho obhajoval, že je ve vývoji, že se zlepšuje, že ta další verze, na kterou jsem vždy netrpělivě čekal, bude zase o kus lepší a dočkal jsem se, ač to trvalo déle než bych si přál. Verze 4.7 už byla velmi použitelná, přestože občas vytuhla celá Plasma, ve verzi 4.8 jsem zaznamenal regresi a ztrátu některých funkcí (např. "přejmenovat na místě"), v KDE 4.9 jsou již tyto funkce opět zpět, problémy s tuhnoucí Plasmou zcela ustaly a systém KDE se dostal do skutečně velmi použitelného stavu. Občas jsem zkusil i jinou distribuci ať už s KDE nebo GNOME, ale musím uznat, že žádná distribuce, ani Kubuntu ani Mageia není na tom s KDE tak dobře jako openSUSE.

To, proč jsem nepoužíval a GNOME 2.x jsem též shrnul v článku zde na portálu. GNOME 3 jsem zkusil, celkem se mi svou moderností i zalíbilo, ale opět k dosažení jeho větší použitelnosti jsem do něj byl nucen přespříliš zasahovat a věnovat jeho nastavení mnoho času. To mi trochu vadí i u KDE. Po nové čisté instalaci trávím přespříliš času jeho nastavováním. V Ubuntu s jeho Unity toto neřeším. Jednak se tam moc věcí nastavit nedá a jednak to není skoro potřeba. Dříve jsem na Unity pohlížel s hlubokým despektem stejně jako na GNOME 3 a ptal jsem se proč proboha vytváří další grafické prostřední koncepčně zcela odlišné od předchozích verzí, proč Canonical nenapne síly a nepomáhá dostat do lepšího stavu GNOME 3 když už tu je. Dnes už se neptám, pochopil jsem. Pochopil jsem to po tom, co jsem to dříve přehlížené Unity vyzkoušel. S odchodem od openSUSE a KDE je mi trochu smutno, rád bych u nich zůstal, ale jak se říká, můj pohár trpělivosti právě přetekl. To, co mě odrazuje od dalšího používání openSUSE, uvedu v tomto článku.

Apper, PackageKit, YaST

Aktualizační nástroj Apper evidentně využívá PackageKit. Apper vyhledal a nahlásil 32 aktualizací. Při jeho otevření pro provedení těchto aktualizací jen v prázdném okně rotuje kolečko a nic se neděje, asi je znovu hledá, a bohužel nenachází. Po kliknutí na tlačítko "Zkontrolovat nové aktualizace" to vypadá, že něco hledá, ale taktéž nenachází, přičemž toto hledání nejde zrušit. Na co tam to tlačítko "Zrušit" vůbec je? Klikám na tlačítko "Zrušit" opakovaně, ale Apper načítá dál a samozřejmě nenačte. Podotýkám, že se jedná o novou čistou instalaci.

Také velmi často po spuštění Správce programů nebo Správce repozitářů v YaSTu vyskočí hláška o tom, že "PackageKit blokuje správu softwaru" s možností "Vyžádat si ukončení PackageKitu?" (viz obrázek).

Zvolím "Ano" a nic se neděje, k žádnému ukončení tohoto procesu nedojde, a to jsem samozřejmě YaST spustil jako root, jen po chvíli opět vyskočí hláška o blokaci s nabídkou ukončení PackageKitu, a tak pořád dokola dokud PackageKit svou práci nedokončí. Tak proč mi tu možnost ukončení vůbec nabízí, když je k ničemu a nefunguje? Pakliže nechci čekat až PackageKit milostivě načte repozitáře, musím PackageKit zabít ručně ve správci procesů. PackageKit je tak stále jedna z prvních věcí, které po nové instalaci jakékoli verze openSUSE odinstalovávám. Oproti tomu aktualizační nástroj v Ubuntu pracuje spolehlivě, neobtěžuje a nezdržuje.

Jak již bylo řečeno, nejen PackageKit, ale i samotný YaST dlouho načítá obsah repozitářů. Stav je stejný už mnoho let a nikdo s tím nic nedělá, zůstalo jen u slibů o tom, jak YaST bude rychlý. Není, a i samotná instalace balíčků je pomalá. Mezi stažením jednotlivých balíčků je prodleva cca 10 sekund a to i v případě, že se balíčky stahují ze stejného repozitáře (viz obrázek – všimněte si widgetu sledování sítě).

Skoro to vypadá, že se YaST před každým stažením dalšího balíčku znovu a znovu připojuje k aktualizačnímu serveru. A pozor, žádné další stahování na pozadí mi neběží. V Ubuntu je obnova repozitářů v Synapticu záležitostí několika sekund, oproti několika minutám v YaSTu (PackageKitu), stejně tak instalace balíčků je rychlá a bez prodlev. No a samozřejmě Centrum softwaru pro Ubuntu je kapitola sama pro sebe. Instalaci programu v něm zvládne opravdu i naprostý BFU, a ani nemusí dopředu vědět, jak se onen balíček jmenuje, což je v openSUSE nemyslitelné.

Další malou kapičkou je to, že ve Správci repozitářů nelze přidat komunitní repozitář "openSUSE Build Service – Virtualizace (VirtualBox)" (viz obrázek). To opravdu nikdo nekontroluje, že jsou alespoň ty oficiální (komunitní) repozitáře funkční a dostupné?

Co mi ale asi bude chybět, je YaST jako mocný nástroj nejen v grafickém, ale hlavně v textovém režimu. Tak snad ho na Ubuntu nebudu postrádat. Zatím jsem ho za ty tři týdny nepotřeboval.

Mozilla a spol.

Firefox, Thunderbird i KompoZer (tedy vše založené na jádru Mozilla Gecko) se ukrutně dlouho spouští, a také LibreOffice a Midnight Commander. Firefox se spouští 20 sekund, což oproti openSUSE 12.1 je pokrok, tam se mi spouštěl 28 sekund. A to pokaždé, tedy i při opakovaném spuštění.

Vůbec podivně se chová zmíněný Midnight Commander (v konzoli příkaz "mc"). Ten se spouští rovnou minutu. V openSUSE 12.1 se spouštěl bleskurychle, okamžitě po zadání příkazu. Zajímalo by mě, na co tu minutu čeká, nebo co mu zabraňuje se spustit. To mi vážně hlava nebere.

Toto chování se projevuje stejně jak na 64, tak na 32 bitovém systému a dokonce i ve virtuálním stroji ve VirtualBoxu. Nainstaloval jsem totiž openSUSE 12.2 i do VirtualBoxu pod Ubuntu. A chová se to stejně jak v KDE, tak v GNOME.

Naopak v Ubuntu 12.04 se vše spouští okamžitě a to dokonce i když je to Ubuntu virtualizované pod tím samým openSUSE 12.2, kde spuštění trvá dlouho. Virtualizované Ubuntu s omezenými prostředky je rychlejší než nativně běžící openSUSE. Firefox a LibreOffice se na Ubuntu spouští do tří sekund a při opakovaném spuštění během sekundy. Stejně tak Midnight Commander naběhne bez měřitelné prodlevy.

Ptám se, na co mám čtyřjádrový procesor na 3,2 GHz a RAM 8 GB DDR3, když čekám na spuštění aplikací déle než kdysi dávno na 486ce se 4 MB RAM a Windows 3.11?

Drobnosti

Správce úloh v panelu KDE (a to i na KDE 4.9) občas přestane po najetí na panel zobrazovat miniatury oken a má tam jen lištičky s názvy souborů (aplikací), skoro to vypadá jak když není zprovozněna 3D podpora, což pravdou není. Jak jsem vychvaloval stabilitu a použitelnost KDE, tak tohle to trochu sráží, ale nevím, zda je vina na straně KDE nebo operačního systému jako takového, případně ovladačů grafické karty.

Nutně potřebuji dva samostatně instalované pluginy do editoru GIMP. V openSUSE 12.1 nebyl problém je nainstalovat. Bohužel se kompilují, nicméně jejich kompilace je hotová za pár sekund a je navíc velmi triviální na dva příkazy, kterými jsou "make" a "make install", což zvládne i cvičená opice. Na openSUSE 12.2 kompilace skončí chybou, přestože mám nainstalované všechny potřebné devel balíčky a další knihovny. Podotýkám, že vím, že na 64b systému potřebuji pro ony pluginy 32b knihovny, jenže ono to bohužel nefunguje ani na čistě 32b openSUSE 12.2.

Další kapitolou je Pulse Audio. Používám dvě zvukové karty. Nastavení zvukových zařízení v KDE je vážně nepřehledné až chaotické, nehledě na to, že také musím nastavit v YaSTu, která zvuková karta je výchozí, jinak ať si nastavím v KDE jak chci, co chci, po restartu je to opět jinak. Nakonec jsem to nastavil a poprvé v životě si Pulse v openSUSE nechal, ovšem jaká je pohoda nastavit to samé v Unity, to je nesrovnatelné. Dřív jsem si liboval, jak je KDE vysoce konfigurovatelné. A že je snad trochu nabobtnalé a místy nepřehledné, říkal jsem tak ať, to mi nevadí. Jenže začátečníkům jsem radši pokrytecky doporučoval a instaloval Linux Mint. Dnes už se mi ta skládačka KDE trochu zajídá. Jak už jsem tu zmínil, musím nastavit tisíc věcí abych byl spokojen. Výchozí KDE je pro mě nepoužitelné už jen zakázáním dvojkliku a tou výchozí hlavní nabídkou KDE (Spouštěč aplikací), o kterou se zasloužilo právě openSUSE. Řeknu vám, zlatý Lancelot.

Zprovoznění bezdrátového adaptéru také někdy bývá horor. Jen se podívejte, co všechno musí člověk provést pro zprovoznění bezdrátového adaptéru, který není podporován hned bezprostředně po instalaci systému. Napsal jsem k tomu návod. A v Ubuntu? Tam to jen nahlásí, že jsou dostupné nesvobodné ovladače, člověk je povolí a za chvíli se připojí k bezdrátové síti. Prostě Linux pro lidi.

Doma potřebuju sdílet složky pro systém Windows na jiném počítači prostřednictvím Samby. Jak se můžete přesvědčit prohlédnutím dalšího mého návodu, ani to v openSUSE rozhodně není procházka růžovým sadem. V Ubuntu nainstaluju Sambu prostřednictvím Centra softwaru, spustím ji pomocí ikony, přidám adresář, který chci sdílet, nastavím mu maximálně dvěma kliknutími oprávnění a je hotovo. Netřeba podrobného desetistránkového manuálu jako v openSUSE.

Sémantický desktop Nepomuk jako takový ještě v KDE skousnu, ač jej nepoužívám, ale zapnutí indexace a následné vyhledávání dat v počítači prostřednictvím Nepomuku (dříve Strigi) je zoufalé a poskytuje absolutně nesmyslné výsledky, kdy dostávám všechno možné, jen ne ty soubory, které jsem používal často a v nedávné době, klidně před pěti minutami. Oproti tomu vyhledávání v Unity a klidně i ve Windows 7 je bezproblémové a dává relevantní výsledky.

Ještě jedna drobnůstka se týká Firefoxu. Velmi často se mi v openSUSE 12.2 i 12.1 stávalo, že Firefox po spuštění hrabal cca deset minut na disku. Když jsem Firefox ukončil, disk ztichl. Po opětovném spuštění Firefoxu se disk rozcvrčel znovu. Co proboha těch deset nekonečných minut dělá? Na Ubuntu ani nikde jinde se mi toto nestalo. Na openSUSE poslední dobou skoro každý den. Nemám ve Firefoxu žádné nedůvěryhodné doplňky, nepomohlo ani vyčistit historii, mezipaměť, cookies, offline obsah a podobně. Firefox hrabal na disk pořád. Co tam zapisuje nebo co tam hledá? Nesnáším, když nevím, co a proč program dělá s mými daty.

EDIT: Doplnění dalších drobnůstek

Napadly mě další dvě věci, které jsem ještě neuvedl, tak to touto editací činím. Jedná se opravdu o maličkosti, ale někdy i opravdu maličkost potěší nebo naopak zamrzí.

Pro cloudovou službu DropBox se v openSUSE 12.1. a 12.2 s KDE používá místo nativního klienta DropBoxu nástroj KFileBox. OK, to mi samozřejmě nevadí. Ale proč v jeho nastavení zvolím pro "Upload Rate" volbu "Don't Limit" a po restartu PC je zpět "Automatically"? V Ubuntu si DropBox tuto volbu pamatuje.

Jak jsem již zmínil, tvořím stránky AudioLinux a zabývám se tam ve velké míře zpracováním audia na Linuxu. Pro možnost zpracování zvuku v reálném čase je třeba zprovoznit zvukový server JACK. V openSUSE musím provést dost složitý a zdlouhavý postup, pro který mám na webu také návod. Velmi příjemně mě v Ubuntu překvapilo, že tuto proceduru vůbec nemusím podstupovat. Ubuntu se mě totiž při instalaci JACKu samo okamžitě zeptalo jestli chci povolit realtimeové zpracování, já samozřejmě řekl, že ano, a o víc jsem se nemusel starat. Opět se tedy potvrdilo heslo, které Ubuntu razí, tedy "Linux pro lidi".

Závěr

Možná jsem měl zůstat ještě alespoň nějaký čas na openSUSE 12.1, mohl jsem tušil, že vše nebude tak růžové, přestože (a nebo možná právě protože) se openSUSE zhruba o dva měsíce zpozdilo kvůli jeho ladění. Ale nemám nejmenší chuť už dále čekat půl minuty na puštění internetového prohlížeče. Pakliže mi řeknete abych si nainstaloval Google Chrome, odpovím děkuji, nechci, používal jsem ho měsíc a s úlevou se vrátil k Firefoxu. Jinak ano, Google Chrome se na openSUSE spouští rychle. Jestli se někomu spouští rychle i ten Firefox, tak mi řekněte, proč ne mě, proč se spouští dlouho i ve virtualizovaném systému, a dále mi vysvětlete proč na stejném hardwaru se Firefox v Ubuntu spouští okamžitě, stejně jako se spouští okamžitě i ve virtualizovaném Ubuntu. Dokonce se Firefox spouští rychleji i na Ubuntu nabootovném z live CD než v nainstalovaném openSUSE. Kdyby to byla věc hardwaru, tak aby se to v různých systémech pravděpodobně chovalo stejně, ale takhle se dá jednoznačně za viníka označit systém openSUSE a přesvědčte mě o opaku.

Jinak nebojte se, openSUSE si nechávám nainstalované ve VirtualBoxu, sem na portál hodlám i dále přispívat článečky a radami ve fóru, stejně tak se budu snažit udržovat aktuální články týkající se openSUSE na mém webu AudioLinux.

Ještě pro zajímavost, kdyby chtěl někdo pátrat po hardwarových příčinách, zde je má aktuální hardwarová konfigurace:

Základní deska ASUS M4A87TD/USB3
Procesor AMD Phenom II X4 955 Black Edition (3,2 GHz)
4 x 2 GB moduly operační paměti CORSAIR DDR3 1600 MHz CL9 XMS3 DHX
Grafická karta MSI N460GTX-M2D1GD5/OC (nVIDIA GeForce 460GTX)
Pevný disk WESTERN DIGITAL Caviar Black 640GB 64MB cache
Zdroj CORSAIR CX600